Subpage under development, new version coming soon!
Subject: [NT] MS - Česko vs. Brazílie
Díky reverendovi za upřesnění - tím, kdo Štaplovi ukopl míč, nebyl František Hojer, ale jeho mladší bratr Antonín. Za nepřesnost se omlouvám ...
Protože častí tipéři stále neodpovídají na současnou otázku, chápu, že je zřejmě těžká, tedy mám tu ještě jednu nápovědu, ale už opravdu poslední, páč je dost velká :-)))
2) Nejdůležitější postavou tehdy nebyl žádný hráč, jejich výkony zastínil výkon zcela jiného člověka. Ten neběhal, ale stál. Vlastně tam vůbec neměl stát, byla to náhoda, protože měl sedět a kochat se fotbalem. Místo toho byl zpocený až za ušima, nervózní a nebyl si tak úplně jistý, co dělat. Jmenoval se Josef ...
Protože častí tipéři stále neodpovídají na současnou otázku, chápu, že je zřejmě těžká, tedy mám tu ještě jednu nápovědu, ale už opravdu poslední, páč je dost velká :-)))
2) Nejdůležitější postavou tehdy nebyl žádný hráč, jejich výkony zastínil výkon zcela jiného člověka. Ten neběhal, ale stál. Vlastně tam vůbec neměl stát, byla to náhoda, protože měl sedět a kochat se fotbalem. Místo toho byl zpocený až za ušima, nervózní a nebyl si tak úplně jistý, co dělat. Jmenoval se Josef ...
Bican?:)jsem zvedavy na dalsi mac po minulem tolik resenem kole s Anglany,nezda se ti o nich?:)
Řešení:
Tehdy vysílal rozhlas první přímý přenos ze sportovního utkání, a to jako první médium v Evropě.
Tehdejší stanice Radiojournal, která vznikla 18.5. 1923 (jeden z prvních rozhlasů v Evropě), už předtím v létě vysílala zpravodajství z Osmého všesokolského sletu, ale to bylo pouze zpravodajství, nic víc. Na podzim tak zkusili experiment, a sice že se domluvili s vedením pražské Slávie, zda by nemohli utkání Slavie s mistrem Maďarska Hungárií vysílat v přímé reportáži. Slavie nebyla proti, ale nijak extrémně se o to nezajímala.
Pozn. Je důležité si připomenout, že Radiojournal tehdy nebyl žádnou mediální velmocí. Nejdříve vysílal ze stanu v pražských Kbelích, který ale v zimě nebyl dostačující, protože muzikantům, kteří museli chodit do stanu hrát naživo, mrzly prsty. K tomu, abyste mohli rozhlas poslouchat, jste si museli koupit koncesi. A těch se za první rok prodalo 47. Jedním ze zlomů ale byla první přímá sportovní reportáž
Tedy z rozhlasu na tehdejší stadion na Letné přišel technik, který na vyhrazené místo na tribuně nainstaloval mikrofon, z něj dráty vedoucí do vysílacího střediska .. (a dál už technologicky nevím), přišel i ředitel rozhlasu, ale samotný reportér, kterého si tehdy externě objednali, nikde. Prý se tehdy zalekl a bál se mikrofonu.
"Když vstoupil na hřiště rozhodčí, aby svolal hráče, dal losovat a připravoval se zahájit utkání, uvědomili si rozhlasoví pracovníci, že nezbývá, než sehnat v poslední chvíli náhradníka. Ředitel vyběhl nejprve do novinářské "kukaně" na tribuně, aby získal k mikrofonu někoho ze sportovních redaktorů. Ale nepochodil tam, všichni byli zaměstnáni psaním referátů pro své listy, nebo alespoň něco takového předstírali. Když už opravdu hra měla začít, vřítil se ředitel Radiojournalu do klubovny v naději, že aspoň některý činovník snad zaskočí k mikrofonu. Nepochodil ani tam.
Já jsem zatím ukončil svou organizátorskou činnost a chystal jsem se k odchodu na tribunu. V tom se rozlétly dveře, do šatny vtrhlo několik lidí, kteří mě začali přesvědčovat, že musím jít hlásit zápas.
'Proč to mám být právě já?' tázal jsem se kolegů z výboru. 'Co je mi po tom?' Odpovědi se mi dostalo z úst pana ředitele: 'Nepřišel nám vyhlédnutý hlasatel, snad z toho dostal strach nebo onemocněl, dejte mi tedy jiného k mikkrofonu, vždyť musíte mít zájem na tom, aby vašemu klubu nevznikla ostuda! Odpovědným činovníkem vůči úřadům je jednatel, tak nechť jde on!' (...) Ale odmlouvat bylo marné nakonec už se mnou nejednali ale přímo mě vlakli na tribunu. Poprvé jsem tak stanul před mikrofonem.
Ředitel rozhlasu a hlavní technik mi v rychlosti pošeptali několik dobře míněných rad a nakonec jsem slyšel asi tato slova: 'Pozor, až zapnu mikrofon, začněte hned mluvit a žádný strach.' - 'Pozor, teď!' Zhluboka jsem vydechl, podíval se dolů před sebe na hřiště a spustil: 'Zde hřiště SK Slavie na Letné, kde před chvílí začal fotbalový zápas Slavie s mistrem Maďarska Hungarií.' Ohlásil jsem sestavy, které jsem znal zpaměti, jméno rozhodčího a návštěvu a pak jsem se snažil popisovat průběh utkání, jak se přede mnou vyvíjelo a jak jsem je obvykle popisoval ve svých referátech." ....
Tím člověkem byl Josef Laufer, později historicky nejlepší sportovní reportér.
Pozn 2. Asi by bylo vhodné ozřejmit, že Laufer byl tou dobou jednatel, v současnosti něco jako tiskový mluvčí Slavie, byl zvyklý psát referáty ze zápasů, jak se tomu tehdy říkalo.
A z jaké knihy je ten úryvek nepovím, neb z ní celou dobu čerpám, takže kdo to ví, tak ticho, prosím :-))
Tehdy vysílal rozhlas první přímý přenos ze sportovního utkání, a to jako první médium v Evropě.
Tehdejší stanice Radiojournal, která vznikla 18.5. 1923 (jeden z prvních rozhlasů v Evropě), už předtím v létě vysílala zpravodajství z Osmého všesokolského sletu, ale to bylo pouze zpravodajství, nic víc. Na podzim tak zkusili experiment, a sice že se domluvili s vedením pražské Slávie, zda by nemohli utkání Slavie s mistrem Maďarska Hungárií vysílat v přímé reportáži. Slavie nebyla proti, ale nijak extrémně se o to nezajímala.
Pozn. Je důležité si připomenout, že Radiojournal tehdy nebyl žádnou mediální velmocí. Nejdříve vysílal ze stanu v pražských Kbelích, který ale v zimě nebyl dostačující, protože muzikantům, kteří museli chodit do stanu hrát naživo, mrzly prsty. K tomu, abyste mohli rozhlas poslouchat, jste si museli koupit koncesi. A těch se za první rok prodalo 47. Jedním ze zlomů ale byla první přímá sportovní reportáž
Tedy z rozhlasu na tehdejší stadion na Letné přišel technik, který na vyhrazené místo na tribuně nainstaloval mikrofon, z něj dráty vedoucí do vysílacího střediska .. (a dál už technologicky nevím), přišel i ředitel rozhlasu, ale samotný reportér, kterého si tehdy externě objednali, nikde. Prý se tehdy zalekl a bál se mikrofonu.
"Když vstoupil na hřiště rozhodčí, aby svolal hráče, dal losovat a připravoval se zahájit utkání, uvědomili si rozhlasoví pracovníci, že nezbývá, než sehnat v poslední chvíli náhradníka. Ředitel vyběhl nejprve do novinářské "kukaně" na tribuně, aby získal k mikrofonu někoho ze sportovních redaktorů. Ale nepochodil tam, všichni byli zaměstnáni psaním referátů pro své listy, nebo alespoň něco takového předstírali. Když už opravdu hra měla začít, vřítil se ředitel Radiojournalu do klubovny v naději, že aspoň některý činovník snad zaskočí k mikrofonu. Nepochodil ani tam.
Já jsem zatím ukončil svou organizátorskou činnost a chystal jsem se k odchodu na tribunu. V tom se rozlétly dveře, do šatny vtrhlo několik lidí, kteří mě začali přesvědčovat, že musím jít hlásit zápas.
'Proč to mám být právě já?' tázal jsem se kolegů z výboru. 'Co je mi po tom?' Odpovědi se mi dostalo z úst pana ředitele: 'Nepřišel nám vyhlédnutý hlasatel, snad z toho dostal strach nebo onemocněl, dejte mi tedy jiného k mikkrofonu, vždyť musíte mít zájem na tom, aby vašemu klubu nevznikla ostuda! Odpovědným činovníkem vůči úřadům je jednatel, tak nechť jde on!' (...) Ale odmlouvat bylo marné nakonec už se mnou nejednali ale přímo mě vlakli na tribunu. Poprvé jsem tak stanul před mikrofonem.
Ředitel rozhlasu a hlavní technik mi v rychlosti pošeptali několik dobře míněných rad a nakonec jsem slyšel asi tato slova: 'Pozor, až zapnu mikrofon, začněte hned mluvit a žádný strach.' - 'Pozor, teď!' Zhluboka jsem vydechl, podíval se dolů před sebe na hřiště a spustil: 'Zde hřiště SK Slavie na Letné, kde před chvílí začal fotbalový zápas Slavie s mistrem Maďarska Hungarií.' Ohlásil jsem sestavy, které jsem znal zpaměti, jméno rozhodčího a návštěvu a pak jsem se snažil popisovat průběh utkání, jak se přede mnou vyvíjelo a jak jsem je obvykle popisoval ve svých referátech." ....
Tím člověkem byl Josef Laufer, později historicky nejlepší sportovní reportér.
Pozn 2. Asi by bylo vhodné ozřejmit, že Laufer byl tou dobou jednatel, v současnosti něco jako tiskový mluvčí Slavie, byl zvyklý psát referáty ze zápasů, jak se tomu tehdy říkalo.
A z jaké knihy je ten úryvek nepovím, neb z ní celou dobu čerpám, takže kdo to ví, tak ticho, prosím :-))
Nezdá se mi o nich, mé nadšení po prvním zápase vcelku ochablo, protože nám to možná pohřbilo celé MS ... vyhrát následující dva zápasy je těžké a koneckonců ani tak nemáme jistý postup.
Negůglil jsem ani slovo z toho, co jsem do těch dílů napsal ... (v dalších dvou dílech jsem vygůglil pár faktů pro ověření)
No tak jako chceš-li se někam dostat, musíš pro to něco udělat. Nenarodil jsem se s talentem vědět všechno o fotbalu, ale chci být ten nejlepší sportovní reportér, kterýho budeš jedno-v-jakém-médiu obdivovat.
Takže pro to taky něco dělám, ne? Samozřejmě tohle nejsou mé znalosti, mám to načtený, ale tím, že vám to sem přežvejkávám, si to krásně opakuju a zapamatovávám... příjemné memorovací cvičení, učím se to, co chci vědět.
Krom toho - z historie rozhlasu budu za dva měsíce psát zápočet a přednášku o jeho vzniku a prvních reportážích jsme měli před týdnem :D
Jo a to mi připomíná pár vět k původnímu:
Z utkání Slavie s Hungárií se vysílal jen první poločas. Ředitel poté Laufera odbyl, řekl, že tedy pěkně děkuje, že to mohlo být i horší. Jenže u posluchačů to mělo neskutečný úspěch, chtěli další a další reportáže. Tedy za pár týdnů se vysílalo znova a ředitel přišel Laufera odprosit.
Zajímavostí je, že toto přesto nebyla úplně první 'reportáž'. Ta je totiž z téměř nepředstavitelného sportu pro rozhlasový přenos - z boxu! Tehdy se k rohovnickému zápasu postavil český a myslím že americký boxer, přímo u ringu stál muž, který telefonoval přímo do studia, co se děje a hlasatel ve studiu předával jeho slova do mikrofonu. Ten zápas byl ve Stromovce v roce 1925 tuším, ale tím rokem si nejsem jistý.
Takže pro to taky něco dělám, ne? Samozřejmě tohle nejsou mé znalosti, mám to načtený, ale tím, že vám to sem přežvejkávám, si to krásně opakuju a zapamatovávám... příjemné memorovací cvičení, učím se to, co chci vědět.
Krom toho - z historie rozhlasu budu za dva měsíce psát zápočet a přednášku o jeho vzniku a prvních reportážích jsme měli před týdnem :D
Jo a to mi připomíná pár vět k původnímu:
Z utkání Slavie s Hungárií se vysílal jen první poločas. Ředitel poté Laufera odbyl, řekl, že tedy pěkně děkuje, že to mohlo být i horší. Jenže u posluchačů to mělo neskutečný úspěch, chtěli další a další reportáže. Tedy za pár týdnů se vysílalo znova a ředitel přišel Laufera odprosit.
Zajímavostí je, že toto přesto nebyla úplně první 'reportáž'. Ta je totiž z téměř nepředstavitelného sportu pro rozhlasový přenos - z boxu! Tehdy se k rohovnickému zápasu postavil český a myslím že americký boxer, přímo u ringu stál muž, který telefonoval přímo do studia, co se děje a hlasatel ve studiu předával jeho slova do mikrofonu. Ten zápas byl ve Stromovce v roce 1925 tuším, ale tím rokem si nejsem jistý.
V prváku na gymplu jsem chtěl taky jít na UK na žurnalistiku ... leč, nešel jsem :)
Aha, to já chtěl být furt popelářem na pravém stupátku (to s páčkou, kam se dostaneš po pěti letech na levém) ...
Ale už tehdy jsem toužil, aby jednou seniorský tým České republiky porazil v Praze Brazilce :-))
Ale už tehdy jsem toužil, aby jednou seniorský tým České republiky porazil v Praze Brazilce :-))