Subject: Má člověk právo na sebevraždu ?

Myslim si ze jsou kolem kazdeho a sobe by ulevil ale treba lidem ve svem okoli by ublizil.Myslim ze pokud clovek chce tak se vzdy nejake vychodisko najde

čiastočne s tým súhlasím, ale niekedy je človek komplikovaný, alebo si to tak poserie že sa z toho nevie dostať sám a tí jeho blízky ani nevedia ako mu pomôcť a tak to už neunesie...ale určite by sa aj tak mohlo nájsť východisko ale sám už nemá silu alebo nádej...
(edited)

+1

Ono nikdo spokojený s hezkou rodinou nebude páchat sebevraždu že jo. Otázka zní ne jestli by tím ublížil ostatním, ale jestli je to v jeho právu, jestli se může rozhodnout on sám. Samozřejmě tím může ublížit ostatním, ale pro nic za nic se nikdo zabíjet nebude.

OMG. Tohe je hodně zajímavé a kontroverzní téma zároveň. Hlasoval sem pro možnost 2, i když ani o jedný možnosti nejsem bytostněš přesvědčenej. Prostě lepší některý věci neřešit:) KAždopádně šáhnout si na život se dá z jednoho pohledu považovat za zbabělost, na druhou stranu je ovšem překonání pudu sebezáchovy bezpochyby "hrdinství".
Jen bych si dovolil oponovat trochu proti názoru, že život je jen věcí toho dotyčnýho člověka- vždycky má člověk nějakou zodpovědnost i k druhejm, ať už rodičům, vlastní rodině, či přátelům a kamarádům.
Jak už sem psal vejš, ani o jedný možnosti nejsem úplně přesvědčenej. TAky se nepovažuju ani za katolíka, ovšem taky ne za ateistu. Snažil sem jen nastínit pár úhlů pohledu, nad kterejma by se dalo v souvislosti s tímhle "problémem" popřemejšlet.

btw: katolik se ma k ateistovi tak jako popelar k nezamestnanemu...

Tak musím se přiznat, že toto téma jsem ani neměl chuť otevírat, ale stalo se a po popíchnutí powera jsem se ani nechtěl vyjadřovat. Zatím jsem nehlasoval, protože tu není přesná volba pro mě a to chci vysvětlit. Vyřadím recesi, frajeřinu, zvýraznění se, či jinou formu blbosti, ale hodně vážnou situaci, která člověka k tomuto dožene. Tak pravím nevím (to neznamená, že nemám názor). Nikdy jsem se do této situace nedostal a nedokážu se tedy vcítit do pozice sebevraha. Pokud by došlo na konfrontaci s daným člověkem, snažil bych se ho přesvědčit, aby žil, protože život kohokoliv je pro mne velmi vzácný na to, abych se o to ani nepokusil. Dříve jsem zastával názor, že sebevrah je zbabělec, protože to chce odvahu chtít žít, právě když se všechno podělá a sesype jako domeček z karet. Dnes to ale nevidím tak černo-bíle. Pokud se nebudu bavit o těžce nemocných lidech, tak si myslím, že každý člověk se ne svoji vinou může dostat do velmi těžké životní situace (třeba ztráta všeho na čem mu v životě záleželo) a i když velmi ublíží svým blízkým, nenajde jiné řešení této situace. To co jsem zvýraznil, tak by si měl každý sebevrah vzít k srdci, i když mu to tak nepřipadá, či to je dokonce důvod jeho sebevraždy - ublížit. Co se týče těžce nemocných, jsem realista a pochybuji, že by někdo vyvinul systém, který by se nedal zneužít a přitom vzal v potaz, jestli je člověk racionálně schopen zvážit v dané situaci otázku života a smrti. Takže eutanázii NE (minimálně hrozba zneužití), u sebevrahů budu vždy doufat, že najdou SMYSL ŽIVOTA, ale defakto je to jejich věc (hodně stručně řečeno), protože pokud se rozhodnou, tak je stejně nikdo nezastaví. Takže nakonec budu hlasovat pro NE (z vlastních důvodů), protože jsem ateista a náboženství respektuji, ale neuznávám.

Všem potenciálním sebevrahům:

Přál bych vám, abyste zestárli a měli to štěstí, podívat se na stejnou věc jinýma očima a s odstupem času. Čím je člověk starší, tím méně věci prožívá, dává menší důraz citlivým teenagerovským tématům jako je láska a nepochopení, nereaguje tak unáhleně a na vše se vyspí, protože pak se stejná věc jeví zcela jinak. Vím, že se nedokážu zcela vcítit, jak jsem psal, ale vždy, když přejdou nejhorší chmury, se najde důvod proč žít. A když ne přímo proč žít, tak určitě proč neumírat. Jinak já miluji přírodu a vždy mi pomáhala procházka, pobyt v ní, konkrétně v lese a nebo pozorování vody, ať už řeky, či jiného toku. Stačí si sednout, zavřít oči a poslouchat.

;)

hezky řečeno :)

zajímavé názory.. jsem rád, že někteří překonáváte nechuť a zauvažujete i nad tímhle virtuálním a zejména negativním tématem.. ;) já sám jsem hlasoval pro Ano, ale jen ve vyjímečně těžké situcaci, ptž připouštím teoretickou možnost, že už někdo dá světu maximum a prostě si "bude moci dovolit" s klidem zemřít(připomínám, že duši považuji za věčnou, takže neberu arguemnty z odkazovaného článku, že po sebevraždě už onomu bude stejně všechno jedno), nebo že někdo prostě bude mít před sebou sebevraždu jako úkol, který se stane objektivně nejlepším řešením. Samozřejmě zní ošklivě heslo "smrt jako osud" a mě se nelíbí, ale hledám tak osvobození pro první i druhou pochodeň, to snad pochopíte..

zde odkaz na článek, jenž mě k úvaze vedl: luksoft.wz.cz/fosv.htm

---

Kdo se nedostal do stavu, kdy reálně uvažoval o sebevraždě, nedokáže pochopit ten stav. Výkřiky tzpu, vždy je jiná možnost, apod. jsou mimo. Kdyby daný člověk viděl nějakou možnost, tak by asi nebyl tam, kde je. Já sám taky mám dojem, že bych to vždycky nějak pořešil, ale jsou lidi, kteří se dostanou fakt na dno a nemají, kdo by jim pomohl nebo pomoc pro ně nic nevyřeší.

Vsetko co vyzera ze nema riesenie a je to najhorsie casom opadne a da sa ist opat dalej.

To není pravda, moje kamarádka trpí silnými depresemi. Tohle se nedá pochopit, pokud to člověk sám nezažije, jak píše zMar. Člověk se může dotyčnému snažit pomoct, může ho podržet...ale nikdy nemůže pochopit jeho stav. Kamarádka je půl dne šťastná, užívá si života a potom se dozvím, že na ni večer všechno spadlo a stála na mostě a přemýšlela, jestli přelézt zábradlí. Pro ty lidi to je útěk od děsivého "démona", proto říkám, ano. Samozřejmě, že tohle bych ji nikdy neřekl, to, že by to byla největší zbabělost a ublížila by tím mnoha lidem jsem jí řekl. Z čistě obecného hlediska je to pouze volba, stejně jako máte volbu jít si koupit flašku, přejít přechod nebo regnout se na SK, je to věc každého zvlášť...pouze volba, zní to divně, ale je to tak;)

nj a preto ked ma tie silne depresie a dolahne to na nu vecer ako vtedy si treba uvedomit ze toho pol dna bolo super a ten zly stav prejde.
(edited)

Nechápeš to, my, co nemáme takové stavy známe obyčejnou depku typu, že se mi nic nedaří nebo jsem tu zkoušku měl dát nebo přítelkyně se semnou rozešla, ale ty lidi jsou v danou chvíli absolutně na dně. Představ si, že ty, když je ti hodně ale hodně blbe spadneš v pomyslném paneláku deprese z 12 poschodí do 4-5tky, oni jsou tak ještě 2-3 patra pod sklepem:)

ja to chapem ja som tiez za to ze je to na kazdom cloveku .Ale presne o tom pisem jak uz si povies a sam v sebe si rozhodnes ze to dalej nejde tak to dalej nejde a presvedcis sa o tom.To je koniec niekto ani take stavy mat nemusi a neha ho frajerka a skoci z mosta.