Subject: Má člověk právo na sebevraždu ?

pro me jako pro nematerialisticky premyslejiciho cloveka za muj zivot (prideleni duse telu) vdecim "nekomu nahore", stejne tak "tomu nekomu"(nevybral jsem si zatim konkretni nabozenstvi(filozofii) vdecim za sve schopnosti apod. Nerikam, ze mu patri cely muj zivot, ale je na nem, co potom s mou dusi udela, ptz bez tela, predpokladam, nebudu mit zadne svetske schopnosti.. Pro pragmatickeho cloveka, materialistu, je tu zas nedilne podobny vztah k rodicum. Oni svych cca 150 let, ktere jim byla darovany venuji na dalsich cca 75 let zivota. jejich dite k nim pak ma logickou zodpovednost..

mas dobry vztah s rodici?

To by byl docela prusvih, kdyby ne, co? :-) Mam. Jsem typ cloveka, pro ktereho ma rodina hodnotu. Ale moji rodice nejsou zadni spolupracovnici StBnebo nacisti, takze si moc dobre neumim predstavit, jaky bych k nim mel vztah, kdybych o nich mel duvod pochybovat. Ale myslim, ze rodina je pro me natolik specificka, ze bych umel i toto z dost velke miry odpustit..

a jsou rozvedeny?

ne (zacina mi to pripomina tu reklamu na co se zamestnavatel nesmi ptat.. :D). Predpokladam ze po dosazeni tecky licim vztah tvych rodicu, nebo jsem prilis troufaly a mylim se??

Skus sa zamysliet nad tym, ze rodina ti nici zivot a hlavne rodicia, myslis, ze prave pre rodinu by si tu ostal? Ja si myslim, ze nie. Su proste situacie kedy clovek naozaj nema preco zit.

súhlasím...

nevim asi te moc nechapu ale ja mam super rodinu...rodice nejsou rozvedeni a v klidu si zijeme....

---

Tohle u nás může být trestný čin a vzhledem k tomu, že mám pocit, že od rozdělení máte jen nový trestní řád, ale trestní zákon ne, tak nejspíš i u vás :D

§ 230 Účast na sebevraždě
(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let, na těhotné ženě nebo na osobě stižené duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté.

Je to můj názor, za kterým si stojím. O svém životě si můžeš rozhodovat jak chceš, ale neměl bys a nemůžeš o jeho ukončení či započetí.

ja potom spis nechapu duvod a vyznam te tvve otazky vzhledem k tematu.. nic vic ;)

Ale je to neberu jako důvod, proč žít, ale jako zodpovědnost. I kdybys stokrát neměl důvod žít, ty ses nenarodil svým přičiněním a nebudeš žít neomezeně dlouho, je to něco (buď Bůh nebo rodiče) k čemu bys měl mít respekt a vůči čemu bys měl mít při tomto rozhodování zodpovědnost..

Ale predstavi si, ze v Boha neveris a rodicia ti znicili zivot.
Co je teraz to neco?

znicili ti zivot... ale predne ti ho museli dat. Me by to asi ani v teto situaci moralka nedovolila.. ale samozrejme chapu, ze zdaleka ne kazdy musi toto citit tak silne..

Znovu se musím vrátit k tomu, co už jsem jednou psal: ty (a nejen ty) tady popisujete, co by člověk měl vzít do úvahy při svém rozhodování a skoro to vypadá, jako by člověk, co chce spáchat sebevraždu, sedl večer před telku do křesla, otevřel si pivko a začal uvažovat, zda stojí za to se ještě zítra probudit... prostě pohodička, promysleme to chladnou hlavou a nezapomeňme, že pes musí zítra dostat nažrat. Ale takhle to snad proboha není, lidi imho páchají sebevraždy ze tří hlavních důvodů:

1.) okamžité nezvládnutí krizové situace: rozchod, vysvědčení, apod. - v takovém případě jednají ve stresu, neuvažují logicky a pragmaticky, jednají emocionálně

2.) dlouhodobé nezvládání svého života: většinou je doplněno nepochopením rodiny, pocitem, že už nikdo a nic nedokáže pomoci - i v takovém případě ten člověk obvykle nedokáže se na to podívat s nadhledem

3.) psychická porucha - no comment, tady prostě jde o stav, kdy mozek nefunguje jak bychom si představovali a tak to taky dopadá

Takže tyhle prvoplánové úvahy, jestli má člověk právo si vzít život nebou ne, jsou úplně napytel, protože kdo páchá sebevraždu je vždy svým způsobem psychicky narušen (nemyslím nutně blázen) a nejedná s čistou hlavou