Subject: Misonovy básničky

A vo vo tom to je...

Bude to trvat než moje básně svět pochopí...

Smrt
Až jednou tvé srdce přestane být
Anděl tvůj nebude tě, víckrát krýt
Jednoduše, navždy přestaneš žít
Už nebude nikdo, držet tvůj štít

Čeká tě nekonečná prázdnota
A v ní černočerná temnota
Vnitřní, smutná, pochmurná samota
Zapomeneš na krásy života

Nikdo si na tebe nevzpomene
Čím si vlastně byl a co si dělal
Celý svět navždycky zapomene
Co si se učil, čím si se vzdělal

Nikdy už nepolíbíš dívčí tvář
Nikdy víc nepoklekneš před oltář
Zjistíš, kdo mluvil pravdu, kdo byl lhář
Až naposled uvidíš slunce zář

Opravdovému básníkovi by nemělo záležet na tom, zda jeho básně někdo pochopí anebo jej bude za básníka považovat. Básníkovi musí stačit, že on ví, že básníkem je. Jen tak dál.

PS: +1 lif a další :D