Subpage under development, new version coming soon!
Subject: »La Liga (spanielska liga)
[color=black face=Wingdings size=5]P[/color]
napíš jarčovi že ti tu spamuje a za trest nech ti to povie :D
[color=black face=Wingdings size=5]SKODA[/color]
Věrnost místo trofejí
josef_bouska_primera_division_kolaz
Lví podíl na překvapivé víkendové remíze Valencie na hřišti Espanyolu měl útočník Raúl Tamudo. Právě jeho vyraženou hlavičku doklepl do sítě Riera a dostal svůj tým do vedení. Zasvěceného fanouška to nepřekvapí. Tamudo je hlavní oporou Espanyolu již devátým rokem, což jej řadí do skupinky zvláštních fotbalistů – velkých hvězd, které zůstávají v malých klubech.
Devětadvacetiletý Tamudo působil všehovšudy ve třech klubech, a to při nejlepší vůli průměrných: Alavésu, Lleidě a Espanyolu. Přesto se v posledních sedmi letech nikdy nedostal pod deset vstřelených branek. V sezóně 2001/2002 skóroval sedmnáctkrát a o dva roky později přidal dokonce dva góly navrch. Zahrál si i za národní tým a často se objevují názory, že kdyby oblékal dres některého z velkoklubů nebo "alespoň" Valencie či La Coruni, mohl se do reprezentace prosadit nastálo.
Kapitán Espanyolu přiznává, že o takovém řešení přemýšlel. "Pokaždé jsem ovšem zjistil, že tohle je klub mého života. Jinde bych možná zažil více úspěchů, ale určitě bych se necítil tak dobře." A ne že by nebyl zájem. Před akvizicí Samuela Eto'oa se o střelce Espanyolu zajímal městský rival z Barcelony, šeptalo se i o zájmu Abramovičovy Chelsea.
Zdálo by se, že s tímto skoro masochistickým přístupem musí být Tamudo posledním exemplářem klubového patriotismu. To by ovšem v Athletiku Bilbao nesměl působit Joseba Etxeberría. Ten letos zahájil již dvanáctou sezónu v červenobílém dresu baskické chlouby, která například loni skončila jen několik příček od sestupu.
Neúnavné pravé křídlo přitom odehrálo přes padesát zápasů za reprezentaci, v nichž zaznamenalo dvanáct přesných zásahů. Koncem 90. let patřil k nejnadějnějším talentům v Evropě. Stejně jako jiný velký Bask, letos skončivší Julen Guerrero, ovšem od osmnácti let neopustil Bilbao. Etxeberríu přitom chtěli například v Bayernu, Evertonu nebo Valencii. Posledně jmenovaný klub si nakonec raději pořídil mladšího Joaquína, který etxeberríovskou loajalitou ke svému předchozímu zaměstnavateli Betisu netrpěl.
Baskicko vůbec vzbuzuje ve svých esech loajalitu téměř neskutečnou. V Bilbau hraje dvanáctým rokem i pětadvacetinásobný reprezentant Ismael Urzaíz, druhdy nejžádanější levý bek Španělska Augustín Aranzábal zase zasvětil kariéru konkurenčnímu San Sebastiánu, odkud odešel až po třicítce – a jednoznačně za svým zenitem – do Zaragozy. Proto si lze Tamuda i zmíněných Basků vážit za víc než jen kopání do balónu.
josef_bouska_primera_division_kolaz
Lví podíl na překvapivé víkendové remíze Valencie na hřišti Espanyolu měl útočník Raúl Tamudo. Právě jeho vyraženou hlavičku doklepl do sítě Riera a dostal svůj tým do vedení. Zasvěceného fanouška to nepřekvapí. Tamudo je hlavní oporou Espanyolu již devátým rokem, což jej řadí do skupinky zvláštních fotbalistů – velkých hvězd, které zůstávají v malých klubech.
Devětadvacetiletý Tamudo působil všehovšudy ve třech klubech, a to při nejlepší vůli průměrných: Alavésu, Lleidě a Espanyolu. Přesto se v posledních sedmi letech nikdy nedostal pod deset vstřelených branek. V sezóně 2001/2002 skóroval sedmnáctkrát a o dva roky později přidal dokonce dva góly navrch. Zahrál si i za národní tým a často se objevují názory, že kdyby oblékal dres některého z velkoklubů nebo "alespoň" Valencie či La Coruni, mohl se do reprezentace prosadit nastálo.
Kapitán Espanyolu přiznává, že o takovém řešení přemýšlel. "Pokaždé jsem ovšem zjistil, že tohle je klub mého života. Jinde bych možná zažil více úspěchů, ale určitě bych se necítil tak dobře." A ne že by nebyl zájem. Před akvizicí Samuela Eto'oa se o střelce Espanyolu zajímal městský rival z Barcelony, šeptalo se i o zájmu Abramovičovy Chelsea.
Zdálo by se, že s tímto skoro masochistickým přístupem musí být Tamudo posledním exemplářem klubového patriotismu. To by ovšem v Athletiku Bilbao nesměl působit Joseba Etxeberría. Ten letos zahájil již dvanáctou sezónu v červenobílém dresu baskické chlouby, která například loni skončila jen několik příček od sestupu.
Neúnavné pravé křídlo přitom odehrálo přes padesát zápasů za reprezentaci, v nichž zaznamenalo dvanáct přesných zásahů. Koncem 90. let patřil k nejnadějnějším talentům v Evropě. Stejně jako jiný velký Bask, letos skončivší Julen Guerrero, ovšem od osmnácti let neopustil Bilbao. Etxeberríu přitom chtěli například v Bayernu, Evertonu nebo Valencii. Posledně jmenovaný klub si nakonec raději pořídil mladšího Joaquína, který etxeberríovskou loajalitou ke svému předchozímu zaměstnavateli Betisu netrpěl.
Baskicko vůbec vzbuzuje ve svých esech loajalitu téměř neskutečnou. V Bilbau hraje dvanáctým rokem i pětadvacetinásobný reprezentant Ismael Urzaíz, druhdy nejžádanější levý bek Španělska Augustín Aranzábal zase zasvětil kariéru konkurenčnímu San Sebastiánu, odkud odešel až po třicítce – a jednoznačně za svým zenitem – do Zaragozy. Proto si lze Tamuda i zmíněných Basků vážit za víc než jen kopání do balónu.
bodaj by aj u nas take daco fungovalo ze by ostavali hraci a liga isla hore ale boli taky Lacko Pecko :D
(edited)
(edited)
lol. unas by nevydrzal dobry hrac dlho .....
lol. mna napadol kapitan Valencie Albelda. ma 31 rokov a etse nehral za ziadny iny klub ako valenciu. to sa mi ties paci. odchovanec ktori to dotiahne na kapitana.
V piatok vo veku 79 rokov zomrel bývalý skvelý maďarský futbalista Ferenc Puskás. Niekdajší obávaný strelec po dlhom boji s Alzheimerovou chorobou, keď posledných šesť rokov strávil na nemocničnom lôžku, napokon podľahol.
Jeden z najlepších futbalistov 20. storočia je držiteľom zlatej olympijskej medaily z roku 1952 a o dva roky neskôr svoj tím priviedol až do finále majstrovstiev sveta.
Jeden z najlepších futbalistov 20. storočia je držiteľom zlatej olympijskej medaily z roku 1952 a o dva roky neskôr svoj tím priviedol až do finále majstrovstiev sveta.
kolik dal těch golu za život? nějak 300 myslím ne?
Svou pozoruhodnou reprezentační kariéru ukončil s 83 brankami v 84 utkáních, na MS v Chile v roce 1962 už reprezentoval Španělsko, získal totiž španělské občanství. V paměti mnohým lidem zůstal také zápas jeho „Zlatého týmu“ s Anglií na Wembley, kde Maďarsko jako první tým porazilo Anglii na onom stadiónu. Zápas se odehrál 25. listopadu 1953 a skončil 3:6.