Subpage under development, new version coming soon!
Subject: Krátke správy a komentáre
keby som mal taký talent a tak asi makám aj ja, za tie prachy.
Ale ja by som mohol makať 2x viac ako ok a ani do corgoňky by ma nezobrali :-D :-D
Ale ja by som mohol makať 2x viac ako ok a ani do corgoňky by ma nezobrali :-D :-D
Kolaps na hřišti! Pomohl elektrický výboj
Zdálo se, že nás čeká další fotbalová tragédie, jako už tolikrát v minulosti. Problém hráče se srdcem, pád a následný nehezký pohled na pokusy lékařů o záchranu jeho života. Jenže dvacetiletý obránce belgického prvoligového klubu SV. Roeselare Anthony Van Loo tento hrůzný scénář pozměnil. Zachránil jej totiž implantovaný defibrilátor.
Mladý defenzivní univerzál Van Loo je členem belgické jedenadvacítky a také olympijského výběru do 23 let. Před pekingskou olympiádou mu lékaři diagnostikovali srdeční vadu. S tou sice může nadějný fotbalista hrát, ovšem chirurgové mu voperovali defibrilátor. A ten mu přesně před dvěma týdny zachránil život přímo při utkání.
Podívejte se na video (všimněte si záškubu zhruba v patnácté vteřině, kdy tělem hráče projde elektrický výboj):
Fotbalista se skácel k zemi v okamžiku, kdy šel pro míč, aby jej vhodil z autu zpět do hry. Jeho srdce v té době nadále pracovalo, ale neuvěřitelnou rychlostí - po dobu necelých 30 vteřin bilo frekvencí až 400 úderů za minutu. Voperovaný defibrilátor zaznamenal problém a Anthonyho srdce dostalo stimul elektrickým výbojem s napětím 700 voltů.
Srdce mladého hráče díky tomu opět naskočilo na "normální" režim a hráč, který by jinak nejspíše zemřel, pak po chvilce nabyl ztraceného vědomí. Následně byl převezen do nemocnice, kterou druhý den naprosto zdráv opustil. Společně se "svým" defibrilátorem, jenž zase jednou vyrval člověka ze spárů smrti.
(edited)
Zdálo se, že nás čeká další fotbalová tragédie, jako už tolikrát v minulosti. Problém hráče se srdcem, pád a následný nehezký pohled na pokusy lékařů o záchranu jeho života. Jenže dvacetiletý obránce belgického prvoligového klubu SV. Roeselare Anthony Van Loo tento hrůzný scénář pozměnil. Zachránil jej totiž implantovaný defibrilátor.
Mladý defenzivní univerzál Van Loo je členem belgické jedenadvacítky a také olympijského výběru do 23 let. Před pekingskou olympiádou mu lékaři diagnostikovali srdeční vadu. S tou sice může nadějný fotbalista hrát, ovšem chirurgové mu voperovali defibrilátor. A ten mu přesně před dvěma týdny zachránil život přímo při utkání.
Podívejte se na video (všimněte si záškubu zhruba v patnácté vteřině, kdy tělem hráče projde elektrický výboj):
Fotbalista se skácel k zemi v okamžiku, kdy šel pro míč, aby jej vhodil z autu zpět do hry. Jeho srdce v té době nadále pracovalo, ale neuvěřitelnou rychlostí - po dobu necelých 30 vteřin bilo frekvencí až 400 úderů za minutu. Voperovaný defibrilátor zaznamenal problém a Anthonyho srdce dostalo stimul elektrickým výbojem s napětím 700 voltů.
Srdce mladého hráče díky tomu opět naskočilo na "normální" režim a hráč, který by jinak nejspíše zemřel, pak po chvilce nabyl ztraceného vědomí. Následně byl převezen do nemocnice, kterou druhý den naprosto zdráv opustil. Společně se "svým" defibrilátorem, jenž zase jednou vyrval člověka ze spárů smrti.
(edited)
mal obrovské šťastie, ja som niečo také videl na vlastné oči /pred cca 15rokmi/ keď môjmu spoluhráčovi zapadol jazyk a úplne stratil vedomie.
Boateng se rozhodl reprezentovat Ghanu
Jermaine Jones není jediným hráčem, který se v těchto dnech rozhodl kvůli příliš velké konkurenci skoncovat s reprezentací Německa. Kevin-Prince Boateng bude od nynějška volný pro reprezentaci Ghany, ze které pochází otec 22letého záložníka...
"Odteď chci hrát za Ghanu, se zdejšími představiteli jsem již navázal kontakt. Chtěl jsem se prosadit v DFB, udělal jsem pro to vše. Nyní se chci dále vyvíjet v ghanské reprezentaci, je to pro mě další velký krok," prohlásil Boateng.
Rodák z Berlína, který uplynulé jaro hostoval z Tottenhamu v Dortmundu, v posledních měsících vypadl z nominace německé "21". Za A-tým neodehrál ani minutu, proto podle pravidel FIFA může zemi změnit. Ghana o něj měla zájem už v roce 2006, tehdy ale odmítl.
"S DFB se nerozcházím ve zlém, tohle rozhodnutí nebylo z negativních důvodů. Už zde nevidím šanci, to je vše," dodal Kevin-Prince Boateng.
Jermaine Jones není jediným hráčem, který se v těchto dnech rozhodl kvůli příliš velké konkurenci skoncovat s reprezentací Německa. Kevin-Prince Boateng bude od nynějška volný pro reprezentaci Ghany, ze které pochází otec 22letého záložníka...
"Odteď chci hrát za Ghanu, se zdejšími představiteli jsem již navázal kontakt. Chtěl jsem se prosadit v DFB, udělal jsem pro to vše. Nyní se chci dále vyvíjet v ghanské reprezentaci, je to pro mě další velký krok," prohlásil Boateng.
Rodák z Berlína, který uplynulé jaro hostoval z Tottenhamu v Dortmundu, v posledních měsících vypadl z nominace německé "21". Za A-tým neodehrál ani minutu, proto podle pravidel FIFA může zemi změnit. Ghana o něj měla zájem už v roce 2006, tehdy ale odmítl.
"S DFB se nerozcházím ve zlém, tohle rozhodnutí nebylo z negativních důvodů. Už zde nevidím šanci, to je vše," dodal Kevin-Prince Boateng.
AUTO: Z veľkej americkej trojky sa teraz ponára do krízy aj Ford
kríza je kríza, fordy sú oničom, ale táto správa je o niečom inom, čítajte :-D
......Šéf koncernu Alan Mulally si sám vyskúšal problémy pri predaji vozidiel koncernu v kalifornskom North Hills v autopredajni Galpin. Potenciálnemu zákazníkovi vysvetľoval detaily nového modelu a viaceré jeho výnimočnosti. Ten mu však odpovedal, že jeho skúsenosti s posledným Fordom neboli veľmi dobré a dodal, že ak mu chce predať toto auto, musí najprv presvedčiť jeho manželku. Mulally sa jej predstavil, vrátane funkcie, ktoré má v koncerne. Najprv neverila tomu, čo počula, potom však využila príležitosť a povedala, čo si myslí o mizernej kvalite jeho vozidiel a úrovni servisu. "Dávam vám písomnú záruku, ak budete mať problémy s novým autom, osobne sa oň postarám," ubezpečil ju Mulally. Päť minút po skončení rozhovoru bola zmluva so zákazníkom podpísaná.
---------------
Len či budú takto predávať všetky autá :-D
kríza je kríza, fordy sú oničom, ale táto správa je o niečom inom, čítajte :-D
......Šéf koncernu Alan Mulally si sám vyskúšal problémy pri predaji vozidiel koncernu v kalifornskom North Hills v autopredajni Galpin. Potenciálnemu zákazníkovi vysvetľoval detaily nového modelu a viaceré jeho výnimočnosti. Ten mu však odpovedal, že jeho skúsenosti s posledným Fordom neboli veľmi dobré a dodal, že ak mu chce predať toto auto, musí najprv presvedčiť jeho manželku. Mulally sa jej predstavil, vrátane funkcie, ktoré má v koncerne. Najprv neverila tomu, čo počula, potom však využila príležitosť a povedala, čo si myslí o mizernej kvalite jeho vozidiel a úrovni servisu. "Dávam vám písomnú záruku, ak budete mať problémy s novým autom, osobne sa oň postarám," ubezpečil ju Mulally. Päť minút po skončení rozhovoru bola zmluva so zákazníkom podpísaná.
---------------
Len či budú takto predávať všetky autá :-D
Izraelská mluvčí: Kontrolujeme hloupé Američany
1. února 2009 prohlásila izraelská mluvčí Cipora Menache, že není nijak znepokojena negativními důsledky, který by izraelský útok na Gazu mohl mít na názor Obamovy administrativy na Izrael: „Víte velice dobře, a stupidní Američané to vědí zrovna tak, že kontrolujeme jejich vládu bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě. Vidíte, já vím a vy taky, že žádný americký prezident nemá takovou pozici, aby po nás žádal nemyslitelné. Co nám mohou udělat? To my kontrolujeme kongres, kontrolujeme média, kontrolujeme šoubyznys a kontrolujeme všechno v Americe. V Americe můžete kritizovat Boha, ale nemůžete kritizovat Izrael.“
(edited)
1. února 2009 prohlásila izraelská mluvčí Cipora Menache, že není nijak znepokojena negativními důsledky, který by izraelský útok na Gazu mohl mít na názor Obamovy administrativy na Izrael: „Víte velice dobře, a stupidní Američané to vědí zrovna tak, že kontrolujeme jejich vládu bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě. Vidíte, já vím a vy taky, že žádný americký prezident nemá takovou pozici, aby po nás žádal nemyslitelné. Co nám mohou udělat? To my kontrolujeme kongres, kontrolujeme média, kontrolujeme šoubyznys a kontrolujeme všechno v Americe. V Americe můžete kritizovat Boha, ale nemůžete kritizovat Izrael.“
(edited)
Osmnáct kritických postřehů z USA
1. Zalévání trávníků: Bývaly doby, kdy trávník byl výsadou aristokracie. Obyčejný člověk měl nejspíš louku za barákem. Američané nebývale zbohatli a dnes má trávník každý (kdo nemá, ten po něm touží). Trávník - v porovnání s loukou naprosto mrtvý ekosystém - je třeba stříhat, zalévat, hnojit. A tak před každým druhým barákem vidíte hnojiče, střihače nebo jiné trávníkové údržbáře. Tzv. „Lawn Maintenance" je obrovský byznys. Co mě ale zaujalo? Většina našich sousedů vytrvale zavlažovala. I v den, kdy 48 hodin hustě pršelo, sousedi stále kropili, z toho 1/3 času chodník. V době, kdy miliarda lidí na téhle planetě nemá přístup k pitné vodě, je to smutný obrázek. Říkám si, tihle kluci asi nikdy neslyšeli o Al Gorovi.
2. Mega balení: Chcete si koupit pivko k večeři, dvě jablka, pár plátků sýra? Na to zapomeňte! Chcete pivko? Kupte si basu. Chcete jablka? Naberte si dva pytle po šesti librách (to je nejmenší balení). Pár plátků sýra, jak jsme zvyklí z pražské Billy? Neexistuje. Kupte si balík - navíc zabalený v trojím igelitu. Naprostá nadprodukce všeho. Na téhle planetě každou hodinu umírá tisícovka lidí hlady, a tady!? Více je lépe.
3. Nonstop klimatizace: Přestože jsme byli na Floridě, zažili jsme tam pěkné zimy. I když bylo venku třeba osmnáct stupňů (Celsia), v obchodech a hlavně v domech u sousedů jela klimatizace bez vypnutí. Ve dne v noci. Nonstop. Asi ani tihle kluci nikdy neposlouchali volání Al Gora!?
4. Hummer: "Pussy magnet". Vzpomínáte na Borata, jak si chtěl koupit magnet na holky? Přijde mi, že tím místy jezdí každý druhý. A nejenom Hummer. Prostě čím větší, tím lepší - Hummer, toyota tundra, ford pick-up. Prostě nevidíte nic moc jiného než obrovské pick-upy nebo obecně SUV. Dlouhou dobu platilo, že jste při nákupu těchhle obrovských aut dostali slevu na daních. Proč? Hodně žerou a to je dobré pro byznys. Mimochodem, každý 4.-5. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích. Síla, ne!?
5. Auta před školou: Jo, jo, hodně mé americké fascinace se točí okolo aut. Nedaleko našeho domu byla střední škola „Seabreeze High School". Přál bych vám vidět školní parkoviště a hlavně ranní a odpolední zácpy. Máte pocit, že se na váš řítí obrovský pick-up, který nikdo neřídí, a na poslední chvíli si všimnete, že za volantem sedí desetiletý kluk (asi mu je šestnáct, ale tvářičku má na deset). Většinou platí, co student (od šestnácti), to auto, a tak parking před touhle školou je větší než před největšími nákupními centry v naší zemi - představte si třeba pražský Zličín.
6. Auta před domem: Většina našich sousedů měla dům pro auta (garáž) větší než dům pro lidi. Stejně tak je běžné, že večer před garáží stojí třeba další čtyři auta. V mnoha amerických domácnostech je totiž víc aut než lidí. Není divu. V televizi vidíte reklamu jen na auta a léky. A všechno na půjčky. Navíc litr benzínu vyjde na deset korun. A tak si říkám, kolik lidí už pozabíjeli v Iráku jen proto, aby jejich děcka mohla jezdit do školy „nabušenýma hummerama". Na jedné demonstraci jsem zahlédl zajímavý transparent: „No more iraqi babies in my tank!" To mluví za všechno, myslím.
7. Ulice jako po evakuaci: Tahle část Floridy se každý podzim pere s hurikány. Proto na každém kroku narazíte na značku „Evacuation point". Nemusíte ovšem čekat na hurikán, abyste si představili, jak to tu vypadá při evakuaci. Je známým faktem, že průměrný Američan chodí tak maximálně z domova do auta (10 metrů), z auta do supermarketu (50 metrů) nebo z auta do práce (100 metrů) a zpět. Na ulicích většinou nepotkáte ani živáčka. Většina Amíků ani chodit nemůže, neboť by to jejich klouby nevydržely.
8. Drive in: Od dob, co k nám do Čech zavítal strýček McDonald, známe „drive-in". Z amerických filmů známe možná i drive-in kina. Co mě zaujalo tentokrát, byl drive-in bankomat. Prostě se nemusíte namáhat a vylézat z auta. Přijedete, stáhnete okénko, fouknete tam kartu, vymačkáte pin, naberete bankovky a účet a tradá. A co mě nadchlo úplně nejvíc, byl drive-in church. Kostel pod širým nebem, kam zajedete jako do kina, na autorádiu si naladíte farářovo kázání, nad volantem se pomodlíte a hurá domů (nebo spíš do krámu nakupovat). Nulový pohyb. Naprosté pohodlí. Paráda. Ráj na zemi!
9. Fly-in: Když existuje „drive-in", musí existovat „fly-in". V sousední vesnici mají oplocenou osadu s ochrankou (tomuhle druhu bydlení říkají „Guarded community" - původně brazilský vynález), kde má každý obyvatel kromě obrovské garáže i hangár. Každý má totiž minimálně jedno letadlo. V této osadě bydlel i John Travolta, ale poté, co si koupil nový tryskáč, ho sousedi vystrnadili. Pro mnoho Američanů jsou dnes letadlo, jachta nebo vila na Havaji stejně dostupné jako škoda fabia pro průměrného Čecha. Říkám si, že ve světě, kde hrubý domácí produkt 48 nejchudších zemí je méně než bohatství tří nejbohatších lidí v USA (globalissues.org), je něco sakra špatně.
10. Prso je nebezpečnější než pistole: Četl jsem, že v jednom nákupním centru policie zatkla a odvezla ženu za to, že na lavičce kojila své dítě. Běhat po ulici s bouchačkou u pasu však nikoho nevzruší. Stačí si vzpomenout, jaké vytržení způsobilo před lety odhalené prso Janet Jackson. A přitom v amerických filmech nevidíte místy nic jiného než bouchačky a krev. Z toho mi vychází, že Amíci se ženského prsa bojí více než pistole. A co teprve penis! To je divné, ne!?
11. Hyperlevné věci: Už jsem to psal do jednoho komentáře. Ať jste kde jste, máte pocit nonstop výprodeje: džíny za 10, dětské oblečení 2-15, boty do 30 dolarů... Nechápete to. Spotřební věci jsou tady tak levné, že není divu, že 94 % amerických středoškolaček považuje nakupování za svou nejoblíbenější aktivitu.
12. Silikonová prsa: Mnohé Američanky mají výstavní ňadra, to se jim musí nechat. Když se ale podíváte na Michaela Jacksona, dojde vám proč. Nejoblíbenějším dárkem k promocím amerických holek je právě chirurgická úprava prsou. Ano, čtete správně. K promocím! To znamená, že jim ještě nebylo třicet. Bomba.
13. Za to vás můžou sebrat! Jedeme ze supermarketu, kde jsme si koupili basu piva, kterou jsme měli v kočárku. Najednou k nám přijde pán s vyděšeným výrazem, ukazuje na tu krabici s pivem a říká: „Za to vás můžou sebrat! Být vámi tak to okamžitě schovám." Je úžasné pozorovat zástupy lidí s hnědým sáčkem v rukou, ve kterém mají láhev kořalky nebo plechovku piva. Ale zkuste to vyndat! Za to vás můžou sebrat.
14. Debit/credit: Když nakupujete, většinou (možná vždy) se vás ptají, jestli chcete nakupovat na půjčku. Zjistíte, že lidé tu většinou fungují jenom na půjčky. Hypotéka je zcela běžná a k tomu ještě plejáda kreditních karet a půjček na auta jiné nesmysly. Na trhu půjčování peněz je taková konkurence, že se banky a kreditní firmy předhánějí, kdo půjčí (i teď v dobách kritických!) víc. Je běžné, že za použití kreditní karty získáváte třeba „airmiles", a tak lítáte na oko zdarma.
15. Sledování televize: Průměrný Američan sleduje televizi 7-9 hodin denně. V průměrné domácnosti je televizí často víc než lidí. Zajímavé je uvědomit si, že polovina rodin spolu vůbec nevečeří, což je jediná příležitost se potkat (jinak jsou furt v práci - musí se sakra ohánět, aby vydělali na všechny ty půjčky). Polovina druhé poloviny u toho má puštěnou právě tu televizi.
16. Polovina Amíků nemůže spát: 48 procent Američanů říká, že pociťují více stresu než před pěti lety. Stejné procento říká, že v noci leží, kouká do stropu a nemůže usnout (zdroj Americká psychologická asociace, 2006). Co polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop? Primárně dvě věci: peníze a práce - hlavní starost 75 procent Američanů. Přitom v roce 2004 to bylo 59 procent. Ta čísla jsou strašidelná, a to jsme v roce 2006 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste si tipli v roce 2009?
17. No antibiotics! Na mnoha potravinách v našem supermarketu svítily roztodivné nápisy začínající slovíčkem „no" - no hormons added, no antibiotics, no additives, no chemicals... Už i k nám do Čech se tyhle nápisy dostávají. Zdá se mi, že je bereme jako fakt. Ale faktem je také to, že když na jeden balíček napíšou, že neobsahuje chemikálie, potom říkají že devět ostatních chemikálie obsahuje. Není divu, že v USA hovoří o epidemii rakoviny. Jestli jste viděli nějaké dokumenty na téma kvality potravin v USA, víte o čem mluvím. Myslím bohužel (co se týče rakoviny), že my Evropané na Amíky úspěšně dotahujeme.
18. Národní asociace organizátorů: Protože je všechno tak levné a navíc vám do zadku vleze deset bank a čtyřicet kreditních společností s nabídkou úvěru, kterému neodoláte, Američané nakupují víc, než jsou schopni uskladnit. A tak je v USA běžným řemeslem tzv. organizátor, který k vám domů přijde a zorganizuje vám vaše hory majetku do úhledných komínků, krabic, přihrádek. A protože organizátorů je už pěkná armáda, sdružují se dokonce v asociaci.
Tedy na to, že se považuji za tolerantního a v zásadě i pozitivního člověka, je to pěkně netolerantní a kritický výčet. Jenomže já si nemůžu pomoci. Ještě mám v živé paměti extrémní bídu, na kterou jsme narazili při loňské cestě do Mali a Guinei-Bissau. Lidi tam však byli v zásadě šťastní. Když to porovnám s tou americkou rozežraností (a to myslím, že je slabé slovo) a dám si to do souvislosti s psychickým stavem americké společnosti, tak si říkám: Něco je hodně špatně. A nakonec, když se podívám do Evropy a vidím všechna ta satelitní městečka, nákupní centra, multiplexy, hypermarkety, silnice zacpané SUV auty, hypotéky, zadluženost, hon za zážitky a zábavou, všechna ta pozlátka, která jsme od USA okopírovali, tak nevím...
1. Zalévání trávníků: Bývaly doby, kdy trávník byl výsadou aristokracie. Obyčejný člověk měl nejspíš louku za barákem. Američané nebývale zbohatli a dnes má trávník každý (kdo nemá, ten po něm touží). Trávník - v porovnání s loukou naprosto mrtvý ekosystém - je třeba stříhat, zalévat, hnojit. A tak před každým druhým barákem vidíte hnojiče, střihače nebo jiné trávníkové údržbáře. Tzv. „Lawn Maintenance" je obrovský byznys. Co mě ale zaujalo? Většina našich sousedů vytrvale zavlažovala. I v den, kdy 48 hodin hustě pršelo, sousedi stále kropili, z toho 1/3 času chodník. V době, kdy miliarda lidí na téhle planetě nemá přístup k pitné vodě, je to smutný obrázek. Říkám si, tihle kluci asi nikdy neslyšeli o Al Gorovi.
2. Mega balení: Chcete si koupit pivko k večeři, dvě jablka, pár plátků sýra? Na to zapomeňte! Chcete pivko? Kupte si basu. Chcete jablka? Naberte si dva pytle po šesti librách (to je nejmenší balení). Pár plátků sýra, jak jsme zvyklí z pražské Billy? Neexistuje. Kupte si balík - navíc zabalený v trojím igelitu. Naprostá nadprodukce všeho. Na téhle planetě každou hodinu umírá tisícovka lidí hlady, a tady!? Více je lépe.
3. Nonstop klimatizace: Přestože jsme byli na Floridě, zažili jsme tam pěkné zimy. I když bylo venku třeba osmnáct stupňů (Celsia), v obchodech a hlavně v domech u sousedů jela klimatizace bez vypnutí. Ve dne v noci. Nonstop. Asi ani tihle kluci nikdy neposlouchali volání Al Gora!?
4. Hummer: "Pussy magnet". Vzpomínáte na Borata, jak si chtěl koupit magnet na holky? Přijde mi, že tím místy jezdí každý druhý. A nejenom Hummer. Prostě čím větší, tím lepší - Hummer, toyota tundra, ford pick-up. Prostě nevidíte nic moc jiného než obrovské pick-upy nebo obecně SUV. Dlouhou dobu platilo, že jste při nákupu těchhle obrovských aut dostali slevu na daních. Proč? Hodně žerou a to je dobré pro byznys. Mimochodem, každý 4.-5. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích. Síla, ne!?
5. Auta před školou: Jo, jo, hodně mé americké fascinace se točí okolo aut. Nedaleko našeho domu byla střední škola „Seabreeze High School". Přál bych vám vidět školní parkoviště a hlavně ranní a odpolední zácpy. Máte pocit, že se na váš řítí obrovský pick-up, který nikdo neřídí, a na poslední chvíli si všimnete, že za volantem sedí desetiletý kluk (asi mu je šestnáct, ale tvářičku má na deset). Většinou platí, co student (od šestnácti), to auto, a tak parking před touhle školou je větší než před největšími nákupními centry v naší zemi - představte si třeba pražský Zličín.
6. Auta před domem: Většina našich sousedů měla dům pro auta (garáž) větší než dům pro lidi. Stejně tak je běžné, že večer před garáží stojí třeba další čtyři auta. V mnoha amerických domácnostech je totiž víc aut než lidí. Není divu. V televizi vidíte reklamu jen na auta a léky. A všechno na půjčky. Navíc litr benzínu vyjde na deset korun. A tak si říkám, kolik lidí už pozabíjeli v Iráku jen proto, aby jejich děcka mohla jezdit do školy „nabušenýma hummerama". Na jedné demonstraci jsem zahlédl zajímavý transparent: „No more iraqi babies in my tank!" To mluví za všechno, myslím.
7. Ulice jako po evakuaci: Tahle část Floridy se každý podzim pere s hurikány. Proto na každém kroku narazíte na značku „Evacuation point". Nemusíte ovšem čekat na hurikán, abyste si představili, jak to tu vypadá při evakuaci. Je známým faktem, že průměrný Američan chodí tak maximálně z domova do auta (10 metrů), z auta do supermarketu (50 metrů) nebo z auta do práce (100 metrů) a zpět. Na ulicích většinou nepotkáte ani živáčka. Většina Amíků ani chodit nemůže, neboť by to jejich klouby nevydržely.
8. Drive in: Od dob, co k nám do Čech zavítal strýček McDonald, známe „drive-in". Z amerických filmů známe možná i drive-in kina. Co mě zaujalo tentokrát, byl drive-in bankomat. Prostě se nemusíte namáhat a vylézat z auta. Přijedete, stáhnete okénko, fouknete tam kartu, vymačkáte pin, naberete bankovky a účet a tradá. A co mě nadchlo úplně nejvíc, byl drive-in church. Kostel pod širým nebem, kam zajedete jako do kina, na autorádiu si naladíte farářovo kázání, nad volantem se pomodlíte a hurá domů (nebo spíš do krámu nakupovat). Nulový pohyb. Naprosté pohodlí. Paráda. Ráj na zemi!
9. Fly-in: Když existuje „drive-in", musí existovat „fly-in". V sousední vesnici mají oplocenou osadu s ochrankou (tomuhle druhu bydlení říkají „Guarded community" - původně brazilský vynález), kde má každý obyvatel kromě obrovské garáže i hangár. Každý má totiž minimálně jedno letadlo. V této osadě bydlel i John Travolta, ale poté, co si koupil nový tryskáč, ho sousedi vystrnadili. Pro mnoho Američanů jsou dnes letadlo, jachta nebo vila na Havaji stejně dostupné jako škoda fabia pro průměrného Čecha. Říkám si, že ve světě, kde hrubý domácí produkt 48 nejchudších zemí je méně než bohatství tří nejbohatších lidí v USA (globalissues.org), je něco sakra špatně.
10. Prso je nebezpečnější než pistole: Četl jsem, že v jednom nákupním centru policie zatkla a odvezla ženu za to, že na lavičce kojila své dítě. Běhat po ulici s bouchačkou u pasu však nikoho nevzruší. Stačí si vzpomenout, jaké vytržení způsobilo před lety odhalené prso Janet Jackson. A přitom v amerických filmech nevidíte místy nic jiného než bouchačky a krev. Z toho mi vychází, že Amíci se ženského prsa bojí více než pistole. A co teprve penis! To je divné, ne!?
11. Hyperlevné věci: Už jsem to psal do jednoho komentáře. Ať jste kde jste, máte pocit nonstop výprodeje: džíny za 10, dětské oblečení 2-15, boty do 30 dolarů... Nechápete to. Spotřební věci jsou tady tak levné, že není divu, že 94 % amerických středoškolaček považuje nakupování za svou nejoblíbenější aktivitu.
12. Silikonová prsa: Mnohé Američanky mají výstavní ňadra, to se jim musí nechat. Když se ale podíváte na Michaela Jacksona, dojde vám proč. Nejoblíbenějším dárkem k promocím amerických holek je právě chirurgická úprava prsou. Ano, čtete správně. K promocím! To znamená, že jim ještě nebylo třicet. Bomba.
13. Za to vás můžou sebrat! Jedeme ze supermarketu, kde jsme si koupili basu piva, kterou jsme měli v kočárku. Najednou k nám přijde pán s vyděšeným výrazem, ukazuje na tu krabici s pivem a říká: „Za to vás můžou sebrat! Být vámi tak to okamžitě schovám." Je úžasné pozorovat zástupy lidí s hnědým sáčkem v rukou, ve kterém mají láhev kořalky nebo plechovku piva. Ale zkuste to vyndat! Za to vás můžou sebrat.
14. Debit/credit: Když nakupujete, většinou (možná vždy) se vás ptají, jestli chcete nakupovat na půjčku. Zjistíte, že lidé tu většinou fungují jenom na půjčky. Hypotéka je zcela běžná a k tomu ještě plejáda kreditních karet a půjček na auta jiné nesmysly. Na trhu půjčování peněz je taková konkurence, že se banky a kreditní firmy předhánějí, kdo půjčí (i teď v dobách kritických!) víc. Je běžné, že za použití kreditní karty získáváte třeba „airmiles", a tak lítáte na oko zdarma.
15. Sledování televize: Průměrný Američan sleduje televizi 7-9 hodin denně. V průměrné domácnosti je televizí často víc než lidí. Zajímavé je uvědomit si, že polovina rodin spolu vůbec nevečeří, což je jediná příležitost se potkat (jinak jsou furt v práci - musí se sakra ohánět, aby vydělali na všechny ty půjčky). Polovina druhé poloviny u toho má puštěnou právě tu televizi.
16. Polovina Amíků nemůže spát: 48 procent Američanů říká, že pociťují více stresu než před pěti lety. Stejné procento říká, že v noci leží, kouká do stropu a nemůže usnout (zdroj Americká psychologická asociace, 2006). Co polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop? Primárně dvě věci: peníze a práce - hlavní starost 75 procent Američanů. Přitom v roce 2004 to bylo 59 procent. Ta čísla jsou strašidelná, a to jsme v roce 2006 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste si tipli v roce 2009?
17. No antibiotics! Na mnoha potravinách v našem supermarketu svítily roztodivné nápisy začínající slovíčkem „no" - no hormons added, no antibiotics, no additives, no chemicals... Už i k nám do Čech se tyhle nápisy dostávají. Zdá se mi, že je bereme jako fakt. Ale faktem je také to, že když na jeden balíček napíšou, že neobsahuje chemikálie, potom říkají že devět ostatních chemikálie obsahuje. Není divu, že v USA hovoří o epidemii rakoviny. Jestli jste viděli nějaké dokumenty na téma kvality potravin v USA, víte o čem mluvím. Myslím bohužel (co se týče rakoviny), že my Evropané na Amíky úspěšně dotahujeme.
18. Národní asociace organizátorů: Protože je všechno tak levné a navíc vám do zadku vleze deset bank a čtyřicet kreditních společností s nabídkou úvěru, kterému neodoláte, Američané nakupují víc, než jsou schopni uskladnit. A tak je v USA běžným řemeslem tzv. organizátor, který k vám domů přijde a zorganizuje vám vaše hory majetku do úhledných komínků, krabic, přihrádek. A protože organizátorů je už pěkná armáda, sdružují se dokonce v asociaci.
Tedy na to, že se považuji za tolerantního a v zásadě i pozitivního člověka, je to pěkně netolerantní a kritický výčet. Jenomže já si nemůžu pomoci. Ještě mám v živé paměti extrémní bídu, na kterou jsme narazili při loňské cestě do Mali a Guinei-Bissau. Lidi tam však byli v zásadě šťastní. Když to porovnám s tou americkou rozežraností (a to myslím, že je slabé slovo) a dám si to do souvislosti s psychickým stavem americké společnosti, tak si říkám: Něco je hodně špatně. A nakonec, když se podívám do Evropy a vidím všechna ta satelitní městečka, nákupní centra, multiplexy, hypermarkety, silnice zacpané SUV auty, hypotéky, zadluženost, hon za zážitky a zábavou, všechna ta pozlátka, která jsme od USA okopírovali, tak nevím...
precital som dokladne a poviem ti, ze je to husta pravda...zial smutne, ze narod, ktory zavinil krizu ma v prdeli setrit a rozhadzuje akoby sa ho to vobec netykalo...zasluzili by si padnut na hubu a poriadne, nech si ziju ako v africkej rozvojovej krajine...kedy EU konecne naberie odvah odvratit sa im chrbtom? ved niesme na nich zavisly, mame zdroje, kapacity vsetko...srat na Amikov...
páčilo sa mi aj to nad... Izreal :-D tiež very funny :-)
to je jasne, kto ma chce presvedcit, ze sionizmus neexistuje podla mna nema oci :P
Jacksonove deti sa pred chvíľou dozvedeli o otcovej smrti: Zdrvilo ich to!
26.06.2009 13:41
LOS ANGELES - Rodina zosnulej legendy Michaela Jacksona (†50) sa stretla v dome rodičov Josepha a Katherine v losangeleskej štvrti Encino.
Prítomné sú aj deti Kráľa popu Prince Michael, Paris Katherine a Prince Michael II. Podľa spevákovho manažéra Franka DiLea boli veľmi smutné, keď sa dozvedeli o smrti otca, ale sú v poriadku.
"Pani Jackson ich miluje a teraz sa o ne stará," uviedol. Na stretnutí chýba ešte otec Joseph, ktorý čoskoro priletí z Las Vegas, aby trávil čas s rodinou. Podporu a rešpekt vyjadrujú aj fanúšikovia hviezdy v jeho rodnom meste Gary v americkom štáte Indiana. K domu, v ktorom vyrastal, nosia kvety, zapaľujú sviečky a modlia sa za najväčšiu ikonu hudobnej histórie.
26.06.2009 13:41
LOS ANGELES - Rodina zosnulej legendy Michaela Jacksona (†50) sa stretla v dome rodičov Josepha a Katherine v losangeleskej štvrti Encino.
Prítomné sú aj deti Kráľa popu Prince Michael, Paris Katherine a Prince Michael II. Podľa spevákovho manažéra Franka DiLea boli veľmi smutné, keď sa dozvedeli o smrti otca, ale sú v poriadku.
"Pani Jackson ich miluje a teraz sa o ne stará," uviedol. Na stretnutí chýba ešte otec Joseph, ktorý čoskoro priletí z Las Vegas, aby trávil čas s rodinou. Podporu a rešpekt vyjadrujú aj fanúšikovia hviezdy v jeho rodnom meste Gary v americkom štáte Indiana. K domu, v ktorom vyrastal, nosia kvety, zapaľujú sviečky a modlia sa za najväčšiu ikonu hudobnej histórie.
a ja som ešte počul, že teraz hodne vzrástla cena jeho predávaných albumov ..resp. tak nejak :-D
neviem je mi to jedno, aj tak mam vacsinu muziky zadara :D
usa - sme na nich závislí (EU), lebo 1. kupujú podstatnú časť našej aj svetovej produkcie (v súčasnosti platí vo svete jedno choré pravidlo - rast ekonomiky=rast produkcie a rast spotreby - najlepšie donekonečna), 2. celý svet má také zásoby USD, že keby nechali USA padnúť, tak by sme boli v celkom slušnej prdeli aj my
M.J. - všetci ho milujú najmä preto, lebo zomrel - jedni kvôli potenciálnemu dedičstvu, druhí, že na ňom môžu dobre zaryžovať (za posledných desať rokov som z rádia nepočul toľko jeho pesničiek, čo dnes :)
(edited)
M.J. - všetci ho milujú najmä preto, lebo zomrel - jedni kvôli potenciálnemu dedičstvu, druhí, že na ňom môžu dobre zaryžovať (za posledných desať rokov som z rádia nepočul toľko jeho pesničiek, čo dnes :)
(edited)
pozri, kolko vyrobkov sa produkuje pre USA? ja neviem pomaly o ziadnom, oni pozieraju najma cinsku a japonsku produkciu...takze tento argument nieje celkom pravda. Co sa tyka devizovych rezerv v dolaroch, mas pravdu, lae preco to neurobit postupne, najprv obchodovat s ropou v eurach a postupne dolarove rezervy uvolnovat a zamienat za zlato? ved by sa nam nic nestalo a neobetoval by si par miliard za to, ze Europa by bola jedna velka zdrava ekonomika s dlhodobym rastom?